Zkušenost

Ahoj všem,

přečetla jsem si výchozí článek a nedá mi to, abych nenapsala svůj názor.

V článku je spousta věcí, které jsou dobré a určitě správné. Jen mě zaráží forma, jakou je článek napsán. Kdybych měla před porodem a něco takového či přečetla, zřejmě bych byla pěkně vyjukaná. Proč ho autor pojal jako "horor"? Upřímně - spíš vě mě zanechal negativní dojem. To správné a užitečné ustoupilo formě podání.

Co se týče diskuzí o porodu a různých dalších metod tak k tomu bych ráda napsala následující. Rodila jsem v Podolí. Porodnici jsme vybrali s ohledem k péči, zkušenostem a tomu, že je tam poporodní péče (JIP apod.), kdyby náhodou něco. Voda mi praskla v sobotu večer a Kuba se narodil v pondělí odpoledne. Strávila jsem dva dny na "hekárně", což není úplně jednoduché, člověk si neodpočine, nevyspí se, každou chvíli je monitoru, zbytek jsem strávila v horké sprše nebo na rameni manžela (na chodbě - nechtěla jsem rušit ostatní rodičky přítomností muže). Od druhého dne jsem dostála infuzí antibiotika. V pondělí ráno se porod malinko posunul a moje paní doktorka rozhodla, že tomu pomůžeme. Po obvyklé přípravě jsem na sále dostala oxitocin (snad se to tak píše) asi v 9 a pak jsem si nechala píchnout epidurál. Nastaly dvě hodinky, kdy jsem se konečně trochu prospala (hurá epidurálu)¨.

Bohužel Kuba nedorotoval, nechtěl se narodit, takže jsem musela chodit a paní doktorka mě ručně otvírala. Nebylo to lehké a jediné, co mi v závěru docela chybělo, byly síly. Nicméně na pocit, kdy se Kuba narodil, nikdy nezapomenu. Něco tak nádherného jsem nezažila. Byl úžasný, skvělý a fialový. Plakal, ale když mi ho dali na břicho, přestal. Manžel mohl jít s Kubou na vážení a měření a vše poctivě fotil. Mě čekalo ještě poměrně dost složité šití zevnitř i z venku ( a umrtvení od pasu dolů).

Někdy v noci se prý Kuba začal dávit plodovou vodou, nadýchl se jí a přestal dýchat. Několik dní byl monitorován a já ho dostala na celou noc až čtvrtý den. Co se týče vykapávání oček, tak u nás to byl ten případ, že jedno oko hnisalo a ten pohled, kdy bylo úplně slepené hnisen, bych nikomu nepřála. Pár kapek vše spravilo.

Kubovi bylo půl roku. Má se čile k světu, roste jako z vody, je naprostý pohodář. Pláče jen když má hlad, stále se směje, spí celou noc. Okolí se podivuje nad jeho veselou náladou.

Rádi bychom mu pořídili sourozence. Ne hned ale za rok či dva.

Děkuji paní doktorce a porodní asistentce v Podolí. Bez jejich zkušenosti to taky mohl být pěkný průšvih. Byly skvělé, hodné a moooooccc mi pomohly.

Přeji hezký den

Dáda