Re: proč nás straší - Sylva, Kačkač

No, na to už jsem si taky zvykla, že někomu musím ještě "dovysvětlit", cože jsem to vlastně psala. Už jsem sice dovysvětlovala jednou, ale nevadí, znovu zopakuju.
Je mi fuk, jak já jsem přišla na svět, protože už to nezměním. Ale rozhodně se nehodlám smířit s tím, že "to takhle prostě je a hotovo". Když se děje něco, co je sice obvyklé (tj. dělá SE to takhle už cca 40 let), ale většině to nijak extra nevyhovuje, tak by bylo fajn s tím něco dělat a ne jen fňukat. Asi tak jsem to myslela. Nezačnu své děti tlouct ani přesto, že mi bude někdo tvrdit, že je to normální a dělá to tak většina, například.

Leboyera jsem četla. Odent o něm napsal, že to byl "porodník-básník". Beru ho jako básníka, tudíž má právo na určitou nadsázku. Ale...co kdyby to ty děti opravdu takhle vnímaly? Nebylo by dobré se nad tím aspoň zamyslet? Ještě nedávno se přeci některé operace na novorozencích prováděly bez umrtvení s odůvodněním, že "to ty děti stejně nevnímají". Hm - a to se těch dětí někdo ptal, jestli to vnímají? Asi ne, že. Někdo se DOMNÍVAL, že novorozenci nic necítí. Leboyer se DOMNÍVÁ, že cítí a vnímají. Mně osobně je Leboyerova domněnka sympatičtější. Nemám ráda špatné zacházení s kýmkoliv jen proto, že ten někdo se nemůže bránit nebo vyjádřit nesouhlas, což např. novorozenec opravdu moc nemůže.
A rozhodně nehodlám sedět s rukama v klíně a říkat si, že když si to nechala líbit moje máma, nechám si to líbit taky.

A že číhám, abych mohla někoho sepsout? Ne, to jen když někdo napíše opravdu do nebe volající nesmysl, tak to většinou nevydržím a ozvu se (v této diskuzi jsem reagovala tuším 2x).
Je to docela uhozené, tohle osočování a napadání jenom kvůli tomu, že má někdo jiný názor. Celkem jsem pochopila, že ti ležím v žaludku. Nevím, proč. Třeba mě znáš osobně a nesedím ti a nemáš odvahu říct mi to, tak to řešíš tímhle způsobem. To je důvod, proč sem na rodinu už moc často nekoukám. Dost často mám dojem, že diskuze k jakémukoliv tématu se zvrtne ve vyřizování jakýchsi osobních záležitostí, o kterých já nic nevím a vůbec mě nezajímají. Chci si přečíst poznatky a zkušenosti jiných mamin, chci se zasmát (Montyiny články), ale řešit tady kdo co napsal a jak to myslel a jestli by se měl nebo neměl léčit a kde, tak to už je fakt těžce uhozené. A otravné.