Rodina

Úplně Ti rozumím i když jsem o dost starší než ty a mám už svou vlatní rodinu. Moji rodiče jsou dost podobní, akorát, že ty jsi alespoň to dětství měla lepší. U nás to bylo tak, že rodinu držela hodně máma a táta s náma moc nebyl nebo když byl doma, tak seděl sám u televize, ale o tom se rozepisovat nebudu. Teď, čím jsou starší, tak jsou horší, přesně jak ty píšeš, nesnáší žádné změny, nechtějí nic nového (třeba do bytu- pořád se vymlouvají, že oni na nic nemají). Máma asi na všechno už rezignovala a ze společenské, fajn ženské se stává čím dál zatrpklejší. Když jim něco vytýkám, tak řeknou - jsme jaký jsme, jiný už nebudeme a dejte nám pokoj. Nejvíc mě vadí, že se za mě nepostavili v době, kdy jsem se rozvedla. Máma sama s tátou šťastná nikdy nebyla, ale je toho názoru, že kvůli dětem .... Tak nějak mě odsoudili, za to, že beru dětem tátu a důvody, které jsem proto měla je moc nezajímali. Spíš dají na to co řeknou lidi a tak, jakoby to někdo řešil. S mým přítelem otec vůbec nekomunikuje a máma pro svůj klid nás k nim ani nezve. Ona se s námi baví, ale taky jí pořád něco vadí,jak žijem, co si kupujeme, jak vychováváme děti a rýpe a rýpe. Když jí něco řeknu, tak je hned zle a ta hrozná a nevděčná jsem já. Nejhorší na tom je, že plno těch špatných vlastností mám po nich a musím se dost ovládat, abych jim nepodléhala. Taky mám tendenci rýpat a kritizovat, dost se někdy s přítelem kvůli mě hádáme, ale myslím, že je důležité, že si to uvědumuji a chci s tím něco dělat. Já chci tu lásku, klid a šťastnou rodinu.