;-)

Možná ti budu připadat trošku mimo, ale mně připadá, že to není o tvých rodičích ani o tom, jak vypadají vánoce.
Prostě už ti život s rodiči nestačí, v rodině už nenajdeš to, co v ní bývalo za "starých časů", už v sobě máš založeno na vlastní trávení vánoc, vytváření nových, vlastních tradic, ale čas na ně ještě nepřišel a tak se s tím pereš.

Pokud jde o tvé rodiče, o to, jak konzervativně se stavěli ke tvému vztahu, jak nechtějí nic měnit na svých vánočních zvycích - zkus se na to podívat trochu z jiného úhlu, trochu zvenčí. To, co označuješ za nedůvěru, je pravděpodobně docela obyčejný strach o milovanou dceru. Lidi jsou různí, někdo je lehkomyslnější, někdo je pohodář ve smyslu "nějak bylo, nějak bude" a někdo je jiný, všechno hodně řeší a předem vidí všude spíš ty možné horší konce. Takoví jsou možná tví rodiče, aspoň tedy podle popisu maminka. Nemyslím, že by to znamenalo, že je horší než matka tvého přítele, prostě je jiná. Nepochybuji, že i jí by se lépe žilo, kdyby dokázala věci hodit za hlavu, spolehnout se, že všechno dobře dopadne i bez jejích zásahů a připomínání a telefonátů, ale asi si nemůže pomoct.
Můžeš mi říct, že tě to nezajímá - a budeš mít pravdu. Jen - právě o vánocích si myslím, že je čas se zamýšlet nad ostatními i jinak, ze tvého článku cítím velké zklamání a rozčarování, ale spíš než snaha pochopit, co se děje, je tam obviňování...

K tomu, že přítelovy rodiče znáš dva roky a máš je stejně ráda jako vlastní - nezlob se, to je spíš úsměvné. Asi u nich cítíš pohodovou atmosféru, jakou vaši - kteří nejsou sami pohodáři - neumí doma vytvořit, tak je ti tam dobře. Ale láska k rodičům je o něčem jiném, to jsou ale věci, které ti dojdou možná ještě za mnoho let.

Přeju ti, abys nemusela být na svoje rodiče tak moc naštvaná. Vím, že ve věku, ve kterém jsi, člověk hodně řeší, že ho rodiče neberou jako dospělého, že ho neberou takového, jaký je. Mně hodně pomohlo, když jsem si v jednu chvíli uvědomila, že já sice chci, aby mě rodiče plně respektovali, ale že v takovém případě je nutné, abych já plně respektovala je - i s jejich podivnostma a zvláštnostma, s jejich slabýma stránkama, s jejich chybama. S vědomím, že mi to nedělají naschvál, a s tím, že když se zastavím a zapřemýšlím, tak přes všechny křivdy, které mezi námi byly a jsou, jsem si vědoma toho, že všechno dělali tak, jak to uměli nejlíp. Že prostě líp nemohli.

Přeju do příštího roku málo konfliktů, víc nadhledu a další kroky na svojí vlastní, osobité a pohodové cestě ;).