Mně tahle myšlenka v knížce otevřela oči

První dítě se mě drželo jak klíště a nikam neutíkalo, takže jsem nebyla připravená na druhé utíkací. Syn zdrhal, jak jen mohl a nic nepomáhalo. Občas se někde zasekl, nebo chtěl jít jinou cestou a bylo dost těžký ho přesvědčit, aby šel tam, kam jsem chtěla já. Po přečtení knihy jsem si uvědomila, že nejvíc ty děti zdrhají, když se máma zastaví. No jasně, máma by přeci měla zastavit v cíli nebo na bezpečném místě. Takže jsem nasadila svižné tempo tak, aby mi děti sotva stačily a moc jsem se neohlížela. Začala jsem to trénovat na bezpečných místech (v parku a tak). A, ejhle, syn během cca měsíce přestal zdrhat, protože měl spoustu práce s tím, abych mu nezdrhla já.
Občas se mi hodí takováhle jednoduchá změna, díky které se mi náramně uleví. Pak si vždycky říkám, vždyť je to tak jednoduchý, jaktože jsem na to nepřišla sama.