chování pohle "pravzorců"

No, já pokud si pamatuju, tak jse z knihy hlavně pochopila, že prostě živočich se chová dle jakýchsi vrozených mechanismů, kdy ten z nehdůležitějších je snaha, abych přežil. Pokud matka nějaká osoba)má dítě stále při sobě-neb tj potřeba, aby nebyly tyto mechanismy ohoblovány rezignací vůči světu-chová se děcko prostě tak, že následuje matku (zdroj bezpečí), pak je prostě zodpovědno za svůj život samo a sakra se snaží, aby se mu nic nestalo. Pokud v určité fázi dojde k přerušení "důvěry" /není to důvěra v pravé slova smyslu, ale nenapadá mě lepší ekvivalent/, prvotně tak, že miminko bezmocné moc a moc chce mít živočišné teplo-nemá li ho, řve, není li vyslyšeno, řvát přestane, ale to není proces vyššího naučení se "být hodné", ale rezignace, vrozené mechanismy fungují pokřiveně (pamatuju si např, jak popisuje půl roční děcka indiánu, ktrí si hrajou u jámy, aniž by tam spadly...neb se prostě to půl leté dítě hlídá samo, nebo že si hrají běžně s nožem, apod X západní dítě, které od mala slyší "spadneš, píchneš se, pozor..." aneb jeho zodpovědnost za sebe sama přebrala matka...asi je těžko bavit se o fenoménu, který autorka popisuje v celé knize s někým, kdo ji nečetl, neb diskuse se zvrtává do nesmyslných konfrontací
mmch, já ji četla v cca roce dcery a lituju, že ne dřív, myslím, že když jsem se ohlédla zpátky, hodně momentů v jejím chovíní jsem pochopila.