Re: Já taky bojuji

Jo, tak to taky znám - zrovna minulý týden jsem dva dny po sobě na tu starší dvouletku pěkně ječela. Mám ještě čtyřměsíčního hodně kolikového kluka a dcerka je zrovna asi v nějakém tom období negativismu a vzdoru znásobeném její silnou osobností, temperamentem a taky předpokládám příchodem brášky, což je pro ni velká změna. Pořád se neskutečně vzteká, řve až blinká když není po jejím, začíná být agresivnější a bít mě, neudrží pozornost - tak si to asi dovedete představit, jak to u nás vypadá. Holt mi to někdy ujede a jde to ze mně pusou všechno ven. A pořád mám obavy, aby si mě přesně v tento moment potom nepamatovala, ach jo. Já si totiž pamatuju jen málo věcí z dětství, většinou jen vypjaté momenty. Tak nevím, nevím.
Kdybych nekojila, tak bych si v takových chvílích asi napřed šla dát panáka, ale bojím se, že to už by ze mně byl alkoholik...
Pořád si říkám "nic si nevyčítat, jsi jen člověk", ale ty obavy mám, co to v ní zanechá a jestli si mě bude takto pamatovat. Jenže ona dokáže člověka tak vypsichovat, ach jo.