pravdivé

zajímavý a pravdivý článek. Mám dobrou mámu, akorát používala dost autorativní výchovu a občas vybuchla. Mám to stejné a snažím se to korigovat. V tomto směru je pro mě dobré, že nebydlíme s našima, sklouzla bych, přesně jak se píše v článku. Na druhou stranu je pro nás hrozně přinosné se s rodiči často vídat, protože mamka si s dětmi hraje jinak a moc pěkně a tím mě zase pozitivně inspiruje.
Dovolím si odbočit. Slyšela jsem, že děti si pamatují hlavně silné emocionální zážitky a to jak pozitivní, tak negativní. Proto prý první vzpomínky často bývají na dveře jeslí. Přemýšlela jsem. Nepamatuji se přesně, kdy a jakou mi četla pohádku máma, protože ta četla pořád. Ale pamatuji se, kdy a jakou mi četl táta, to byl pro nás svátek, tolik pozornosti nám moc často nevěnoval. Pamatuji se, kdy na mě křičeli. Pamatuji se i na hezké zážitky. Ale málo na ty "všední". Je to trochu nespravedlivé. Přijde mi, že teď začínám mámě víc rozumnět a chápat jí.