Re: Ne, mateřskou vinou netrpím...

Myslím, že to není o vině, myslím, že je správné o sobě pochybovat, to člověka rozvíjí, nejhorší je ten, co si myslí, že vše dělá dobře. Také občas sedím s hlavou v dlaních a říkám si, zda té mojí malé cácorce tím, či oním neublížím a přiznávám na rovinu, že představy jsem měla taky slaboduché a naivní. Dítě je další samostatná bytost, individualita a na to se prostě připravit nedá. Je toho na nás ženy v dnešní době docela dost a tak když už mám hlavu v dlaních vzpomenu si, na to co pro mě jako dítě bylo důležité, co jsem potřebovala, kdy mi bylo úzko a k pláči, pak nejlíp vím, že jistota, láska, bezpečí, pochopení, podpora, je to co potřebují a je fuk, zda měli dudlík, nebo do 3 let plínku. A když nám někdy ujedou nervy, tak to pro dítě znamená, že i my jsme jen lidi a potom můžeme říci, promiň.