více jazyků najednou

Myslím si, že není dobré začínat se dvěma tak blízce příbuznými jazyky (angličtina je vpodstatě hybrid němčiny smíšené s francouzštinou, resp. sasštiny s normanštinou) najednou nebo v krátkém časovém odstupu, kdy se výuka gramatických jevů a podobných slov překrývá a může se plést.

Za rozumný odstup bych považovala cca dva roky. Za dva roky se i podle odlišných výukových schémat základní gramatika i slovní zásoba osvojí a nový jazyk se plést moc nebude.

Sama z vlastní zkušenosti jsme pletení se jazyků během jejich učení moc nepoznala, protože jsem si je "dávkovala" postupně sama podle svého zájmu, takže mi mezi začátky vznikly značné odstupy. Němčinu jsem začala ve druhé třídě (nikoli kvůli ambicím rodičů či vlastní šprťounské ulítlosti - jsme ze Sudet a chtěla jsem si v Německu sama nakupovat bonbony v kulaté plechové krabičce - motivace dětí k sebevzdělávání mohou být úsměvné ) Angličtinu v páté v kroužku, sice zároveň s ruštinou ve škole, ale to je natolik odlišné, že se to nepletlo.

Francouzštinu v sedmé třídě, to se mi s angličtinou chvíli trošku pletlo, protože právě v sedmičce naše vedení školy pojalo nápad zařadit nám výuku angličtiny, takže jsem skutečně zároveň probírala časování sloves ve dvou různých gramatikách a ač jsem to anglické již uměla, tak prostě při domácích úkolech se to trochu míchalo. Skutečně s nimi začínat zároveň by bylo děsné, měla bych v hlavě Bábel.

No, se španělštinou jsem začala až na stará kolena a je to ideální, ač by se to s francouzštinou (též silně podobné jazyky) pletlo rádo, tak fr. už mám tak hluboko pod kůží, že ji "vypnu" stejně jako češtinu a jedu jen nový jazyk samostatně.

Takže za mě - čím delší odstup mezi počátky výuky dalších jazyků, tím lépe. V dospělosti je samozřejmě každý další jazyk výhodou, ale výhody kvalitnějšího osvojení jednotlivých jazyků podle mě převáží nad tím, že "naše Jaruška UŽ VE ČTRNÁCTI začala se čtyřmi jazyky" - To sice vypadá tuze nadějně kariérně, co toho bude umět, jenže je to pak spíš devatero řemesel - desátá bída.

Míchání výuky jazyků ve škole s minimálním časovým odstupem jsem ale zažila u bratra - nově vzniklé víceleté gymnázium chtělo být zřejmě hypersuperskvělé, takže jim střelili němčinu i angličtinu zároveň.
Bratr má dodnes problémy, přes veškeré úsilí během školy i dnes v dospělosti (kurzy, soukromá učitelka) to prostě plete dohromady. On jako mluví opravdu správně cizácky, ale třeba anglicky podle německé gramatiky
A vzhledem ke společným genům, prostředí, výchově i celkově podobným schopnostem a povahám nás dvou si myslím, že kdyby měl jazyky dávkované jako já postupně, tak by mu šly mnohem lépe a nepletly by se mu. Samozřejmě je třeba zvážit i variantu, že je prostě blbější, ale od tohoto přesvědčení, v době jeho narození velmi silného, postupem času upouštím