Re: HRUBĚ NESOUHLASÍM!

Já si myslím, že ta čísla vypadají právě takto také z toho důvodu, že mezi lidmi, kteří se rozhodnou pro manželství, je více těch, kteří to berou vážně s jsou ochotni na vztahu pracovat. Kolem sebe neustále vidím typický scénář, kdy spolu lidé při (pro mne) sebemenších potížích prostě nevydrží a rozcházejí se, přestože spolu mají velmi malé dítě/děti. To je pro mne naprosto nemyslitelné. Jako učitelka v MŠ jsem vlastně stále mezi předškolními dětmi a ten počet nějak problémových, rozvedených rodin či matek samoživitelek je ohromující. A na těch dětech jsou problémy v rodině skutečně vidět. Bohužel si myslím, že ve většině případů se jedná o lenost na vztahu pracovat, sobectví, pocit že s jiným/jinou to bude automaticky lepší (a ejhle ono po pár letech je to zase víceméně stejné), chlapi často neustojí narození dítěte a změny s tím spojené.
Nechci vypadat kazatelsky, ale jsem ráda, že naše manželství přežilo i těžkou nemoc muže a to že přišel o jednu ruku. Stálo to dost sil, ale teď máme období, kdy se zase daří dobře a já můžu říct, že překonat potíže stálo za to, jsem se svým mužem ráda, nevím, co bych dělala bez něj. Jsme si navzájem oporou a spolu je pro nás život lepší než kdybychom "bojovali" každý sám.