Winky přesně tak!

Já to také nechápu, proč ženy automaticky dávají dítěti chlapovo příjmení, když ten neuznal ani za vhodné si je vzít. Mám ve svém okolí spíš ty případy, kdy by se ženy vdaly za své dlouhodobé partnery velmi rády, ale protože je partner laxní (či přímo proti tomu) tak samy tvrdí, že ten papír není důležitý. JÁ osobně bych to nikdy tak neudělala. Dobře, nechceš si mě vzít, ale pak bude mít dítě příjmení po mně (po svatbě se dá příjmení změnit bez problémů). Jinak vdaná jsem a dítě jsme také měli až 1,5 roku po svatbě.
Z mého okolí znám jen dva páry, které se vzaly až po narození dítěte (dětí), ale většina těch, co spolu byli či jsou tzv. na psí knížku (ač mají dítě) už také spolu nejsou.
Znám i hodně rozvedených, ale většinou těch, kteří spolu ty děti plánovali až někdy neurčitě v budoucnu a jejich vztah postupně vyšuměl, tak se rozvedli.
Moji přátelé se vzali až dlouho po narození druhého dítěte - vlastně díky tomu, že kamarádka po špatně vedeném porodu (v nemocnici!) byla na pokraji smrti. Kamarádka by se dávno vdala ráda, ale její tehdy druh (soudce) to prostě neřešil. Najednou, když viděl, že by mohl o ni i přijít (a že tu byly ty dvě děti), i kvůli právním otázkám se pak do svatby sám hrnul. Kamarádka to v té době neřešila, protože se snažila postupně krůček po krůčku vracet do normálního života - přestože následky (na duši i na těle)bude mít po celý život.
Takže ten papír není skutečně jen papír. Je to nejen velmi zodpovědný krok (zvlášť, když plánuji děti), ale také důležitý právní úkon. Manželství vzniklo nejen kvůli "penězům", jak tu kdosi tvrdil, ale zejména kvůli ochraně dětí. Právě proto, aby ten muž to neměl tak snadné, když se náhle necítí být na rodinu zralý nebo cítí potřebu se "najít" atd. Zkrátka to opravdu není tak snadné se rozejít, když tu ten papír je.