Re: Mám to za sebou

Milá Simono, přečetla jsem si tvůj článek "Mám to za sebou" je z roku 2002. Dnes píšeme už rok 2004, ale nedá mi to musím ti na tento článek odpovědět, protože něco podobného, co popisuješ ( řekla bych úplně stejného ), jsem po prvním porodu dcery prožila. Bylo to něco hrozného, co se nedá slovy popsat a jenom ten, kdo něco podobného zažil, tak pochopí. Také jsem se setkala s ne přiliš citlivým přístupem v porodnici až na jednu sestřičku, která mi před odchodem domů řekla, abych si zapamatovala, že po druhé to takovéhle určitě nebude. Doma mi v péči o dceru pomohla maminka bez její pomoci, bych nebyla schopná se o dítě postarat. Po čtyřech letech jsem znovu otěhotněla a pořád si připomínala větu sestřičky, na kterou stále vzpomínám i když je to už 23 let. Druhý porod proběhl, tak že jsem hned po narození druhé dcery pocítila to, co jsem znala jenom z různých vyprávění, pocítila jsem štěstí, radost, velikou euforii, kterou jsem dosud nepoznala. Po druhém porodu jsem byla psychicky úplně v pořádku. O laktační psychoze jsem si mnoho přečetla, měla jsem bezproblémové těhotenství, žádné dědičné dispozice k této nemoci, takže jsem si často říkala, jakto že se právě u mě objevila. Tobě bych Simono chtěla tímto článkem říci, že můžeš druhé dítě určitě klidně mít, že to podruhé určitě takové nebude.