stavy po porodu

Zdravím všechny,

jsem moc ráda, že jsem si příspěvky co jsou tady přečetla. Po porodu a vlastně i v to bylo hodně náročný. Neplánovaná miminko-cítila jsem, že ho chci a rozhodně na potrat nepůjdu. Nedodělaná vejska- tu jsem dodělala po šestinedělí, rodiče partnera /cizinec/ daleko, moji nesouhasili s miminekem ani mým partnerem, problémy s bydlením, a další a další. Depky jsem měla už dřív, ale snažila jsem se je zvládnout sama i když teď se zpětně dívám, že to bylo dost těžký, někdy jsem nevstala z postele, pořád bolest hlavy tu si snad pamatuju od základky, pak do toho /zpětně diagnostikovaná psychospirituální krize, /, bulimie, sex.obtěžování v rodině taky jinak dost prdlý, a další. Teď se na to dívám a vlastně ani nemůžu uvěřit tomu, že jsem si to sama ustála. Po porodu jsem byla nabuzená/nový a extrémní zážitky člověka nastartují, ale pak apatie, výčitky, že se o dítě nestarám dobře, málo a špatně jsem spala/zhubla jsem během krátké doby-dostala jsem se na váhu ještě nižší než před porodem, málo jedla, málo mléka, dítě se budilo i 8 krát za noc a ve dne spalo neuvěřitelně málo, bála jsem se, že se promění v nějaký monstrum, nebo já a že mu něco udělám nebo ono mě, vůbec se mi nechtělo mluvit, chodit ven, stýkat se s lidmi, byla jsem ve velký černý díře v sobě, chyěla mi radost a tak jsem šla za psychiatričkou - byla to teda hrozná kráva, dala mi kapky, že nejsem Ježíš Kristus-byla věřící,to jsem si říkala, kde to jsem ? Do toho partner bez práce, řešil se, nebyl stavu mi moc pomáhat, spolubydlící dělali problémy, rodiče mě taky no cvokárna. Bylo toho na mě vážně moc. Napadalo mě, že uteču a dítě dám k adopci. Ale kam říkala jsem si kam. Chvíli jsem jedla antidepresiva,ale vydržela jsem to asi jen měsíc, můžu řct, že teď je to už čtyři roky. Objevila jsem milého psychiatra / a taky nové přátele s dětmi/, se kterým se dá mluvit a mám k němu důvěru, prášky jím jen občas, ale vím, že si to musím hlídat - je pro mě hodně těžký to přijmout, to by mě moc pomohlo, kdybyste mi někdo napsal, jak to máte vy, třeba i na email :horia@seznam.cz. Víc na sebe koukám, že to mám nahoru a dolu, hlava bolí a jsem někdy dost podrážděná, ale heldám práci a mám naději, že dostanu tu, co mě bude těšít, syn je v pohodě, moc hodnej a zdravej, partner se taky ustálil i když s prací se to rozjíždí teprve teď. Vyhledově bych ráda holčičku, ale bojím se nejvíc asi svojí psýchy, i když jsem vydržela dost . Držte mi palce a kdo bude chtít, tak mi napište. Děkuju :).