Zdraví to nejcennější

Před třemi lety sme prošli něčím podobným.Dceři bylo 8 a nikdy by mě nenapadlo,že se nám život obrátí naruby.11.4.02(budu si to do smrti pamatovat),nám na Ct řekli něco co by mě ani ve snu nenapadlo-zhoubný nádor v kosti pod kyčlem.Začal kolotoč,do Motola na onko a tam nám řekli,že jí budou muset amputovat nohu v kyčly.To sme se dozvěděli jeden den a druhý den sme měli jít s naší druhou 3 měs.dcerou na vítání občánků do života-byl to smíšený pocit.Naštěstí pro nás to nedopadlo tak zle.Dcera měla podstoupit chemoterapii ve středu a v úterý jsme se dozvěděli výsledky operace-zhoubný nádor to nebyl.Bulela sem jak malá holka,že to tak dopadlo,ale byly sme na onko pár dní a viděla jsem toho dost a bylo to hrozný tam být.Takže aniž by to na 100% věděli,nám řekli tuto diagnózu a žili sme v tom asi týden.Verdikt zněl vrozená vada(na kterou přišli po 8 letech) fibrózní dysplazie stehenní kosti,tj.že má měkkou kost a v ní měkkou tkáň,kdykoliv i při malém upadnutí zlomitelná,chodila o fr. holích,nyní bez nich,má průkaz ztp,nesmí cvičit,běhat.Tenkrát jsem si taky říkala a říkám to dodnes,co všechno bych dala za zdraví svého dítětě a jak je vše pomíjivé,když máte nemocné dítě.I když já jsem to tenkrát psych.nezvládla,tak přeju všem hodně štěstí a hodně síly a nevzdávat to a nedat před nimi nic znát,jelikož když mi řekli falešnou diagnozu a já přišla ubrečená na pokoj za dcerou,tak mi tak nevinně povídá mami proč máš tak červený oči,no a co jsem jí na to měla říct.Přeju hodně sil!