Re: Přátelé
Také musím souhlasit.Sice my na tom nebyly až zas tak zle(já teda potřebovala pomoc psychloga),ale oporou my byl můj muž a já zase jemu a do toho se ještě starat o malé mimčo.Dcera je po několika operacích a postižení má na celý život a nikoho neznám s tímto postižením.Ze začátku když se jí to stalo a já potkala nějakou kamarádku,taky sem slýchala jak to bude dobrý a takový kecy a některá hned začala co za prkotiny má se svým děckem,nebylo to jednoduché a umím si představit co ste asi prožily.Přeju všem co mají moc nemocné prcky hodně moc síly jít dál.
Odpovědět