Držím palce!

Nelo, moc držím palce Vám i Tomovi! Věř mi, že to nepíšu jen tak jako frázi. Mám dva zdravé syny (díky Bohu za ně!), ale měla jsem ještě třetího (prostředního), o nějž jsme přišli. Strávil rok a půl po nemocnicích ... jistě si dokážeš představit ty nervy, naděje a pády atd.... a stejně to dopadlo špatně. Můžeš mi tedy věřit, že s Tebou soucítím nejen jako máma od dětí, ale i jako člověk, který si prožil něco podobného.

Pokud bych Ti mohla něco poradit, pak je to toto: Pořiďte si ještě jedno dítě!!! Neber to prosím cynicky. Je to moje zcela praktická zkušenost. Na jedináčka se rodiče moc upínají, i když je zdravý... natožpak když je nemocný. A to není dobré pro to dítě ani pro rodiče.

Když mi tehdy zemřel můj malý chlapeček, tak jsem málem zešílela bolestí a smutkem. Od skutečného zešílení mě zachránilo právě to, že jsem doma měla našeho nejstaršího a musela jsem normálně "fungovat" jako máma. Prostě jsem to nemohla vzdát, tak jsem holt vařila, lezla s ním po koberci s autíčky atd. , přestože se mi strašně chtělo zalézt někam do kouta a výt bolestí jako zraněnej pes. Snažila jsem se chovat jakžtakž normálně... a přežila jsem. Kvůli tomu malému.. prostě jsem MUSELA, chápeš?

Bolestně prázdné místo v mém srdci a v náruči ale samozřejmě zůstalo. Doktoři v nemocnici, kteří léčili toho malého, mi několikrát říkali, ať si pořídíme ještě jedno dítě. To bylo v době, kdy malý ještě žil, ale kdy už bylo jasné, že to bude špatné a ještě horší. Mně ta rada tehdy připadala dost nepochopitelná, zvlášť když jsem viděla a věděla, jak pečlivě a s láskou se starají o našeho mrňouska i o všechny další... jak mi můžou radit něco takového? Ale časem jsem to pochopila a dala jim za pravdu asi tisíckrát.

Opravdu další dítě vyléčí hodně bolesti a dokáže hodně zaplnit to bolavé prázdné místo. Samozřejmě na toho zemřelého vzpomínám pořád, ale už to nejsou vzpomínky k zešílení. Třetí synáček se mi narodil čtyři roky poté, co zemřel ten prostřední. Ty čtyři roky v mezičase mezi smrtí a narozením byly pro mě hodně těžké, ale narození toho třetího synáčka mi fakt neuvěřitelně hodně pomohlo hlavně psycicky. A navíc - ten nejstarší tím pádem nevyrůstá jako jedináček. Dnes jsem moc ráda, že mám dva zdravé kluky. Mít víc dětí je náročnější na výchovu, nervy i finance, ale stojí to za to. Kluci mi dávají tolik lásky :-) a nevyměnila bych je za nic na světě :-)