Přátelé

Můj syn onemocněl velmi závažným onemocněním před 2 lety a proto velmi dobře vím, o čem Nela píše. I mou zkušeností je, že mi za poslední 2 roky znatelně ubylo přátel. Jistě je problematické být s někým, kdo nemyslí na nic jiného než na své dítě, s někým v zoufalých depresích, chápu své přátele, že se možná i báli mi tenkrát zavolat a vlastně ani já jsem tehdy nechtěla s nikým o ničem mluvit...


Teď vím, že mí scházel někdo, kdo by byl mým trpělivým spojovníkem s "normálním" světem. Pokud by někoho z Vašich přátel nedejbůh potkalo něco podobného, neopouštějte ho, ač je ubrečený, zoufalý, úplně jiný než jste ho kdy znali, ač Vás třeba i odmítá a posílá do horoucích pekel. Vypadá to jako fráze, ale neustále jej ubezpečujte o tom, že na něj myslíte a že jste připraveni mu pomoct.