Re: Mámatáta a tátamáma
Můj muž byl několik měsíců na rodičovské dovolené, já jsem se do práce vrátila, když bylo malému 2 a čtvrt roku. Naše okolí se k tomuto našemu uspořádání stavělo s pochopením, v práci ho kolegové i kolegyně obdivovali. Sice byl jenom doma s dítětem, musela jsem stejně většinou uvařit na další den, pouklidit,vyprat, atd.. ale dokázal se úplně normálně postarat nejen o sebe ale i o malé dítě. Mě to ohromně pomohlo v tom, že jsem se mohla vrátit k práci, mezi lidi, začít zase dělat něco jiného, než číst dětské říkanky, utírat zadeček a říkat: "Koukej, pejsek, dívej, mašinka ..." Protože i když své dítě miluju nade všechno na světě, tak se mi ta rodičovská dovolená zdála po těch dvou a kus letech nesmírně dlouhá a jednotvárná. A s tatínkem pak podnikali zase úplně jiné věci než s maminkou, takže i to naše dítě mělo své období před vstupem do školky docela pestré.
Co se týká toho článku a průzkumu - ptát se někoho co by dělal kdyby .. to není seriózní výzkum. Člověk si myslí, co by dělal, ale v té konkrétní situaci je pak ovlivněn všemi možnými faktory, počínaje třeba tím, jakou měl zrovna jeho partner až po to, co měl šéf k snídani, než ho šel zaměstnanec požádat o zkrácený úvazek.
Ty básničky pana Žáčka se mi líbily. Z holčiček přece budou maminky a budou se usmívat na své děti. Neberte tu rovnoprávnost tak vážně, vždyť jsou to jen básničky, ne návod, jak to má být. Ať každá rodina funguje tak, jak jí to vyhovuje. Já teda rozhodně v rámci emancipace nepůjdu spravovat kliku u dveří nebo vrtat díry do zdí. Jednak to neumím a jednak mě to ani nebaví. Taky nechci po manželovi, aby třeba žehlil (i když by to určitě zvládl). Nemáme rozdělené ženské a mužské role, nebo práce. Děláme to, co je zrovna potřeba, ale v rámci svých možností a sil. A když jeden nemůže, zaskočí druhý.
Doufám, že doby jeřábnic a žen fárajících do dolů jsou už za námi.
Abychom nakonec nedopadli jako v USA, kde začali přepisovat učebnice - ve smyslu proč má mít máma jenom mísu, holčička panenku a kluk auto, když máme rovnoprávnost. Až k tomu by mohlo vést to pobouření nad básničkami pana Žáčka.
Odpovědět