Re: Re:děti a hračky+způsob polemiky

Můj syn taky miloval kočárek pro panenky (teda je pravda, že ho hlavně bavilo zkoumat, jak funguje:-)- ale o to nejde. Nikdo podle mě není "úplně chlap" nebo "úplně ženská" a je nesmysl někomu předhazovat, že protože jsi holka, mají tě zajímat panenky, a protože jsi kluk, je DIVNÝ, když tě zajímají panenky. Pokud Připadá mi ale zajímavé, jak často vidím, že někdo řekne "mně baví natírat plot" a vzápětí někdo zareaguje "mně plot natírat nikdo NEDONUTÍ". Zdá se mi, že lidi mají často potřebu se vymezovat vůči ostatním i za tu cenu, že v diskusi vzniká "konflikt", přestože v podstatě chtějí oba říct zhruba totéž. Zažila jsem také, že mé kamarádky, které narozdíl ode mne zůstaly na mateřské tři roky, braly jako výzvu ke konfrontaci už jen to, když jsem se zmínila o tom, že můj manžel je se synem doma. A taky si vybavuju situaci, kdy jedna kolegyně řekla něco jako "děti, které vychovává otec, jsou o něco ochuzené" a já jsem na to v podstatě kývla, což ji hrozně překvapilo: čekala, že vytáhnu do boje za povinnou rodičovskou dovolenou otců, a já to NEUDĚLALA...!:-) Abych to upřesnila: podle mě jsou děti, které jsou doma s otcem, trošku ochuzené o matku, ale děti, které jsou s matkou, jsou zase trošku ochuzené o otce, takže se to vyrovná:-)). Hlavně ale - proč se pouštět do diskuse s někým, kdo je evidentně konfrontačně naladěn? Navíc je fakt sranda pozorovat, jak se ten člověk nemůže zorientovat, proč se "nebráníte":-)))