Básničky a předsudky

Jak v článku tak diskusi je spousta věci, na které by se dalo reagovat... tak jsem si vybrala jenom ty básničky. Asi proto, že narozdíl od mnoha jiných jsem opravdu přesvědčená, že takové věci děti ovlivňují (samozřejmě nestačí jedna básnička - ta je jen příkladem takového typu podsouvání předsudků dětem).
Jen úvodem: jsem VŠ (no, ajko by to snad měla být až takové terno či důkaz inteligence, že... :)), 8 let na mateřské s možností pracovat doma dle toho, kolik mám zrovna času (a toho mám málo) a s širokou "seberealizací" v neziskových projektech. Nemám muže milionáře, takže žijeme v zásadě co se týče financí jako normální česká rodina s jedním platem.
Zaujalo mne, že ve všech příspěvcích v této diskusi, které jsem četla, diskutující reagovaly pouze na básničku o holkách. Upřímně řečeno, ta mi sama o sobě připadá milá. Já jsem ráda, že jsem maminka, brzy už trojnásobná. Sice si nemyslím, že sjem na světě jen proto, ale budiž... Mě ovšem připadá urážející mít zmíněné dvě básničky vedle sebe. Proč bych nemohla (nebo má dcera) objevovat Antarktidu? Nebo něco nového přinést tomuto světu, aby šel vpřed? Chápu, že ne každá žena po tom touží (a vůbec jimi nepohrdám), ale já si myslím, že jsou i jiné oblasti než výchova dětí, kde mám co dát. Navíc jsem přesvědčená, že právě tím, že využiji svých možností, talentů a obdarování, dávám dobrý příklad svým dětem...
Svým způsobem, když se na to tak podívám, ty básničky urážejí i mého muže. On není takový ten typ "muže lovce" nebo jak bych to jinak nazvala, obě děti odmalička uspával především on (měl na to větší trpělivost), s našimi dětmi se mazlí a vůbec je takový "pečovací" typ... Jestli my jsme teda vůbec normální? :)