Petro,

já bych řekla, že jsi napsala drobnou nepřesnost. Pokud vím, tak většině feministek nevadí slovní spojení žena – matka proto, že by mateřství považovaly za podřadnou záležitost. Tohle spojení jim vadí tím, že podporuje představu, že žena má být (musí být) matkou. Feministky nenávidí, když se právo a možnost porodit a vychovat děti přetavuje na povinnost či jen nátlak mít děti, protože společnost od ženy „tak nějak“ očekává mateřství. Mám dojem, že pro drtivou většinu feministek (v naší zemi určitě) je feminismus bojem za spravedlnost a svobodu pro ženy. Tedy spravedlnost třeba v práci (rovné možnosti a plat) a svobodu třeba v tom smět se rozhodnout, že děti mít nechci, pokud pochybuju o svých schopnostech je dobře vychovat. Feministky věří, že pokud se žena rozhodne děti nemít, tak by ji společnost měla nechat žít a neotloukat jí o hlavu pořád dokola pravidlo žena = matka. Já jsem mockrát slyšela, že ženy jsou od toho, aby rodily děti, ale nepamatuju si, že bych pravidelně slýchala, že muž je na světě proto, aby byl otcem. V tom vidím tu základní nerovnováhu, která rozčiluje i feministky.
Básničku o holkách od Žáčka mám moc ráda a často ji píšu kamarádkám do blahopřání k narození miminka. Ta básnička mi přijde hezká, něžná, dojemná... ale je pravda, že kdyby se mi dostala do ruky v době, kdy jsem se několik let zoufale a marně pokoušela otěhotnět, tak by mě asi sebrala. Určitě bych ji obrečela s depresí, že když jsou holky na světě proto, aby byly maminkami, tak já jsem ten nejzoufalejší chcípák, co se na dítě nevzmůže a na světě jsem zbytečně, měla bych se jít zastřelit. Ono to vypadá jako velká nadsázka, ale věřte, že mi tenkrát bylo opravdu příšerně a kecy typu žena=matka mně totálně drtily. Od těch dob tohle spojení nemám ráda a věřím, že žena je v první řadě člověk. Pro mně je žena ženou bez ohledu na to kolik dětí porodí a vychová. A nikdo z vás neví, jestli třeba zrovna vaše dítě bude mít tu smůlu a děti moct mít nebude.