Re: jak jsem zabředla

Tak možná jde jen o to, že si dost nerozumíme - natřásání a poskakování s dítětem v náruči může tomu kterému dítěti představovat třeba ten způsob blízkosti, který chce...mluvení, zpívání...může to být ten druh podnětů, který dítě chápe. Podle tyapu temperamentu mu buď postačí rytmus matčina srdce a její chůze po bytě apod., nebo něco razantnějšího - pokud na to reaguje uklidněním, je to pro mě signál, že mu to asi dělá dobře :-)))))

Jo, je to o tom, jsem s tebou, jsi u mě, jsi v bezpečí, možná taky - vnímám, když nejsi OK a reaguju na to :-))))))

Nechci, aby to vyznělo, jak to není - druhá holka byla to "normální" až hyperhodný dítě, a rozhodně jsem ji nervala z postýlky při každém hlasitém projevu. Věděla jsem, že před spaním bude chvilku brečet - byl to její druh ukolíbavky, tak nač ji rušit. Ani v jejím pláči nebyla ta naléhavost, kterou jsem znala od Verči. Zřejmě potřebovala tý mojí blízkosti mnohem míň, byla (a zůstala) mnohem vyrovnanější...takže u ní to fakt šlo dělat tak - jsi najedená, přebalená, nebolí tě bříško, nic tě netlačí, není ti horko, zima...nechám tě tu a spi.:-) Ideál pro každou matku, myslím :-)))