naprosto souhlasím

Naprosto souhlasím s názorm Evčy. To, co lze či nelze s dětmi absolvovat a v kterém věku, se liší opravdu případ od případu a nelze to nijak zobecňovat (př. "od toho a toho věku lze s dítětem prohlídka zámku" a podobně - to jsou nesmysly).

Když synovi byly dva roky, absolutně jsem si netroufla jet s ním na nějaký delší výlet. Ba co dím, my jsme byli rádi, že jsme rádi, protože začal chodit teprve v 19 měsících, takže ve dvou letech jsme byli šťastní, že zvládl chodit po svých (samozřejmě golfky všude sebou). Takže ono je to fakt strašně individuální.

Teď je mu pět let, hrozně rád chodí na pěší výlety v přírodě (zvládne běžně 6 či 7 km denně), ale máme problém: jízda autem = vůbec to nesnáší, cesta delší než 25 km je horor, zvrací, chce ven. Takže já jsem v údivu, jak někteří rodiče překonávají se svými malými dětmi (nebo s miminami) několikasetkilometrové vzdálenosti. Ale říkám, každý je halt na něco.