Re: no!

cizinko,
nevím jak Mirka, ale já svému synovi jeho zájmy rozhodně sama nevytvářím. :o) Jeho zajímají věci, které doma (vyjma hraní na počítači) mohl pochytit těžko. Třeba ze všeho nejvíc ho baví ryby. Doma nemáme ani akvárium, ale syna ryby fascinujou a nejlepší zábava je pro něj jít do akvaristiky, kde vydrží hodinu dvě pozorovat rybičky. V televizi vydrží sledovat půlhodinový dokument o rybách, v knihkupectví si vybírá knížky s rybičkama a nechává si je číst několikrát denně. V ZOO chce vidět výhradně ryby, jiný zvířata ho moc nezajímají. Krom toho ho baví chodit po parkovišti a poznávat značky aut - auto nemáme, takže to taky není "vnucená" zábava. Takže si troufám tvrdit, že by ho prohlídka hradu nebo zámku nezajímala, protože tam nejsou ani ryby, ani auta. Ani mašinky - mašinky má taky rád. :o) Tudíž ho vezmu radši do Národního muzea do expozice zvířat, kde je celá místnost s rybama, nebo to Technického muzea, nebo dejme tomu do Galerie Nové Butovice na největší akvárko, ale nebudu ho nutit chodit někam, kde se prostě nezabaví, neboť nemá jak a čím. Ano, jistě existují děti, které hrady a zámky baví, mne třeba v dětství bavily moc, ale asi bych si netroufla to testovat na dítěti mladším dvou let (možná i tří).
Nikdo neříká, že díky dítěti je někdo vyvrhel lidské společnosti, ale předpokládám, že by člověk měl být ohleduplný ke svému okolí a když už někam dítě bere, postarat se o to, aby nerušilo. Zejména tam, kde si lidé zaplatili výklad nebo jinou kulturní akci (koncert, kino, divadlo). Mít dítě neznamená ani omezení, ale ani privilegium. To je čistě na povaze konkrétního člověka. Je to jako třeba s pejskaři. Já mám zvířata fakt ráda, ale když vidím pejskaře, který po psovi nesbírá hovínka a nechává ho běhat volně na dětském hřišti, nakopala bych toho majitele do zadku. Ne PSA. Ten za to nemůže. Majitele. A s dětma je to totéž... ony za to nemůžou. Rozum mají mít především jejich rodiče. :o)