Re: no!

Mirko,

k té hudebce. Pokud váš syn touží na něco hrát, je skutečně výborným nástrojem flétnička. Jednak mám za to, že její pořízení opravdu není moc nákladná záležitost, jednak je skladná a hlavně je úžasně lehké se na ni naučit!! Narozdíl od třeba takových smyčcových nástrojů. Já jsem za svůj živost prošla hrou na housle (nechápu, že se mamka nechala ukecat, aby mě na ty housle přihlásila, ptákovina), které opravdu pořádný dryl vyžadují, na kytaru (v pubertě jsem si jí vybrala sama a "drylovala" jsem dobrovolně), no a jednou, když jsem se doma asi jako 16-ti letá léčila po monolukleóze, se mi do ruky dostala flétnička i se sešitem školy hry na flétnu, a za těch 5 týdnů (nebo kolik jsem tvrdla doma), jsem ten sešit o cca 35 listech přehrála bez jakéhokoli učitele a výuky. Pravda, něco jsem o notách věděla, ale i tak. O prstokladu, držení nástroje a podobně jsem u flétny neměla ani šajnu, vyčetla jsem to ze sešitu.
Co tím chci říct:
A) flétnička je cenově docela dostupný nástroj,
B) nezabere místo,
C) hra je tak lehká, že se můžeš učit hrát se synem klidně i ty (a je to moc príma). A můžeš mu tak snadno vypomoci s případnými těžkostmi.

Kdyby tě zajímalo víc, tak ten sešit se jmenuje "Škola hry na sopránovou zobcovou flétnu" od Ladislava Daniela. Vydal to Panton.
Flétnička má navíc tu výhodu, že s ní můžeš ty nejlehčí melodie přehrávat prakticky od samého začátku (zatímco třeba u houslí ze začátku jen dryluješ držení smyčce a tahání ho přes jednu strunu). Takže neotráví a naopak potěší.

Umět na něco hrát je príma deviza do života a pokud tvůj syn není úplně hudebně "hluchý" a sám má o to zájem, určitě bych to na tvém místě podporovala. Stojí to za to.

Jen tak bokem, já jsem se k té flétničce teď na MD tak trochu z nedostatku jiné zábavy opět vrátila, a občas na ní pískám, když jsem s dítětem sama doma. No to bys nevěřila, jak si moje holčička vydrží dlouho sama hrát, když tu flétničku slyší :))