S troškou "do mlýna", aneb pár typů

Ahojky,
taky navštěvujeme s naší malou (4 roky) rádi hrady a zámky, a to od mala. Jsme hodně cestovací, takže naše holčička je zvyklá a nikdy jsme neměli s návštěvou i "průvodcovaných" památek žádné větší problémy, i když jsme vždy byli připraveni, že v případě většího rušení sami dobrovolně prohlídku přerušíme a odejdeme.
Naší zásadou je maximálně jeden hrad či zámek s průvodcem denně, ostatní si prohlídneme jen zvenčí, případně se s manželem vystřídáme.

Ale o tom jsem nechtěla psát. Jedna z našich posledních návštěv byla na hradě Střekov (prohlídka asi tak na hodinku), kde byl skvělý kastelán, který si spolu s malou hrál s místním koťátkem a naprosto báječná průvodkyně, asi už v důchodu, která přehlédla naši skupinu s několika dětmi, z nichž naše malá byla evidentně nejmenší, zeptala se na jméno a s kým tam je, lapla ji za ručičku (je společenská a nebojí se) a poprosila Anetku, jestli by jí pomohla počítat schody, že je jich tam moc, tak aby nějaký nevynechali. Pak hned všechny upozornila, ať na schodech dávají pozor, že každý je jiný, tak aby nezakopli, s tím, jestli by Anetka mohla jít s ní za ruku, že je už starší a potřebuje dohlédnout na to, aby nikdy nazapoměla pozdravit někoho ze zaměstnanců hradu, jinak že by jí hradní strašidlo dalo co proto. A výklad značně po jazykové stránce upravila dětem na míru formou pověstí a pohádek. Anetce se to moc líbilo, počítala schody, mohla vést celou skupinu s paní průvodkyní (a byla na to hrozně pyšná), prostě paráda... a bylo vidět, že i ostatní děti i dospělí si to užívají. Takže velké díky, paní průvodkyně.

Moc prýma byli i průvodci např. v muzeu v Jilemcici a v Duchcově, na zámku v Zákupech, v Chyši, Budyni nad Ohří, Kozel (tam také průvodkyně udělala z naší malé vůdce skupiny), Králova Koruna (tam jsme dostali s manželem dokonce vynadáno - malé byly 2 roky, že ji šeptem okřikujeme, protože je moc ráda, když rodiče učí i malé děti mít vztah k památkám, historii a kultuře a požádala ostatní, že pokud by náhodou špatně slyšeli, že jim cokoli ráda znovu zopakuje, stačí jen naznačit...), Blovicích (tam visí na "výstavce" dokonce Anetčin obrázek, který tam paní průvodkyni namalovala), atd. Je to prostě jen o lidech a o tom, zda dotyčného ta práce baví a nebo to jen musí přežít, než bude mít padla. Ale to platí prakticky všude.

Takže se nedejte odradit, ale na druhou stranu buďte i k sobě kritiční a pokud je hluku opravdu hodně, raději sami požádejte průvodce, ať Vás pustí ven. Šikovný průvodce si ale vždy nějak poradí, aby malé děti zaujal a ostatní nebyli ošizeni o výklad.