Re: no!

Míšo a Jiřino, reagovaly jste na můj příspěvek. Dobrá. Tak Vám řeknu, že poslední roky nejvíc ze všeho miluju dětský knížky, kochám se obrázky i příběhy, vybavuju dětskej pokojíček pohádkovými obrázky a dřevěnými blbůstkami typu letadýlka a Brouček z Karafiátovy knížky, nadšeně svýmu klukovi stavím domečky a hrady ze stavebnic - a s Kristovými léty na krku jsem se zbláznila nejdřív do Třech mušketýrů, pak do Vinnetoua a nakonec do Rychlých šípů. Ráda vyhledávám synovi zábavičky jako ZOO v Praze, kde se s chutí vyřádil na dětské tramvaji. Strašně lituju, že nemůžu pořídit žádný šplhadla do jeho pokoje a že nemáme svoji vlastní zahradu, na který by šplhal po stromech a dělal si tam v křoví svoje tajný skrýše. Když už jsem manžu neukecala na houpačku v rámu dveří, když byl kluk malej, tak teď začínám pracovat:-) na jeho svolení k houpací síti. Jo, a jinak v sobotu jsem se při uklízení dětskýho pokoje jako už několikrát posadila na koberec a představovala si, že jsem malá holka a že spolu se synem bydlím v tom jeho dětským království...
Myslíte si stále, že jsem zapomněla na to, že jsem taky někdy byla dítě???
Jo a podotýkám, že znám jeden skvělej zámek, kde to paní hraběnka tak krásně upravila, že jsme z toho byli nadšení všichni - vevnitř dětský pokoj s domečky, kočáry a panenkami, spousta květin, na nádvoří fuchsie, živý plůtek, stromy a jiné kvetoucí potvůrky, klícky se vzácnými bažanty, kašna s jeseterem, kaprem a akvarijními rybkami, v zahradě dětský koutek a minizoo s pštrosy, králíčky a lamami... Byla jsem z toho unešená. Ale jestli by se tentýž interiér zámku líbil klukovi, když mu byly tři a jedinou jeho vášní byly vlaky, tak to opravdu nevím...
Právě proto, že moc dobře vím, co všechno dokážou děti milovat, a co všechno jim může být úplně putna, tak zrovna moc nedoporučuju návštěvy zámků dvouletým capartům, kteří mohou mít ale ÚPLNĚ JINÉ zájmy...
M.