není to tak černobílé

Já si zase moc dobře pamatuji, jak jsme kdysi /to mi bylo asi 10 let/ byli na tehdá pionýrském táboře a v rámci toho tábora jsme navštívili zámek. Byla to katastrofa a nuda. Průvodce byl zajímavý jak leklá ryba. Při prohlídce jsme měli takové ty nazouvací látkové papuče. Okamžitě jsme zjistili, že na určitém povrchu to moc neklouže, ale někde to klouzalo opravdu krásně. Sice se vedoucí snažili totální zlobivce eliminovat tak, že je chytili za ruku a na které se nedostalo, drželi v dohledu těsně před sebou. Ale ta nuda byla opravdu strašná. Takže vzadu, ti doposud "hodní" opravdu nevydrželi a prostě výpravu dobíhali klouzáním. Jenže jeden chlapec už měl toho usměrněného klouzání dost, rozeběhl se a chtěl se jednoduše pořádně sklouznout. Překvapivě pro všechny část výpravy proběhl a část proklouzl až k průvodci. Jenže ten zřejmě vyděšen a překvapen místo aby hocha chytil a zastavil, elegentně udělal úkrok stranou a milý hoch svou cestu ukončil v krbu, kam dopadl za ohromného hřmotu, neboť před krbem stálo rytířské brnění, které vzal s sebou do krbu. Chvíli bylo naprosté ticho a pak hurónský řev nás zbývajících dětí. Řvali jsme smíchy a váleli se po zemi, zatím co se ten dotyčný hrabal z krbu. To byla nejhezcí prohlídka zámku, co jsem absolovovala a tímto ta prohlídka skončila a nikoho to ani nemrzelo. Paradoxně nejvíc ze zámku viděla kamarádka, které se před tímto incidentem udělalo zle od žaludku a s vedoucím proběhla prý téměř celý zámek, než se dostali ven, aby v zámku nezanechala nějakou památku.
tak čí to teda byla chyba. Byli jsme nevychovaní parchanti a nebo byl průvodce k ničemu?