Re: no!

Ještě bych, Cizinko, dodala. Hra na vlak podle mě není zrovna výraz "dospěláckého" chování. Je to rozkošná dětská hra, kterou někdo možná moc nechápe (třeba synovy učitelky v MŠ), ale já třeba ano - byla jsem spokojená, že syn je s takovou zábavičkou spokojený. --- Moje matka, to už je něco jinýho. Místo co by byla ráda, jak si vnuk hezky hraje, tak mu zakazuje na jejím chodníku kreslit silnice a značky (které syn kreslí k smrti rád), a chce, aby kreslil na její chodník jen "pořádné obrázky" - vůbec přitom nebere v potaz, že to dítě nic jinýho kreslit nechce (možná že ho frustruje to, že to "neumí", ačkoliv mu vysvětluju, že to vůbec nevadí); jinými slovy řečeno - jestli moje matka na tom bude trvat, tak má syn na jejím chodníku utrum s kreslením:-(((
Poslední (doufám:-)) dodatek: do žádné pózy "dokonalé matky" se nestavím. Co bych z toho asi tak měla? Mám ráda zámky - požádám manžela, aby s dítětem poběhal v parku a já si jdu do zámku na prohlídku. Mám ráda divadlo - požádám babičku o hlídání a s manželem vypadneme do kulturního stánku. Vidím, že tříleté dítě má v pozadí vrtulku - tak ho necpu na hodinové nudné přednášky. Je to snad póza? Podle mě ne. Prostě dělám to, co považuju za správné, samozřejmě v rámci svých možností. Apropos - za ideální matku se rozhodně nepovažuju; důkazy tohoto tvrzení tady podávat nehodlám, ale taky nemíním zastírat, že mé mateřství má jisté mezery:-)))
M.