Domácí úkoly

Ahoj mámy malých školáků,

takhle - jako v článku, to u nás vypadalo na začátku první třídy taky. Dcera nemohla pochopit, že má najednou nějaké povinnosti, že už není ve školce a že si nebude jenom hrát. Bylo mi jí líto, jenomže o tom je život, nejdřív práce, potom zábava. Asi záleží na důslednosti rodiče, na tom, že se nenechá vytočit malým "tyranem". Jo, děti nás mají omotané kolem prstu, ale neobrací se to nakonec proti nám i proti nim??? Nebylo by lepší bez zdržování úkoly napsat a pak jít ven? Vařečka jako výchovná metoda je naprosto k ničemu. Možná pomoci nějakým příkladem...teď je dcera ve druhé třídě a problémy už nejsou, jsem s ní sama, bývám hodně dlouho v práci, takže dcera je v družině a na kroužkách, to si užije odpoledne a po příchodu domů jenom řeknu "úkoly" a bez odmlouvání je začne dělat. Nebo se třeba má učit básničku, to opakujeme cestou domů. Pak můžem na chvíli na hřiště, nebo na kolo. Rozhodně to není pilná hodná holčička, spíše problematická, dyslektik, dysgrafik. Jenom si nějak nedokážu představit, jak bychom zvládaly životaběh ve dvou, kdyby jsme si přidělávaly problémy, zdržovaly se bojem kdo z koho....a dítě tohle dokáže pochopit, nebo spíš vycítit. Nechci nijak hodnotit výchovné metody různých rodin, jenom chci napsat, že pokud člověk chce a snaží se, tak všechno jde. Jarka