Re: Petro, nejsi sama....

Jo, úkoly. Již když šel starší do školy jsem usoudila, že úkoly bude dělat sám, přesto, že jsem byla ještě rok doma, takže po příchodu ze školy napochodoval do pokojíčku a napsal úkoly. Když byl ve druhé třídě, šla jsem do práce a většinou když jsem dorazila domů, byly úkoly napsané. Sice někdy úděsně, ale byly. Párkrát musel jít ze školy místo domů k babičce odkud jsem ho vyzvedávala,a jednou nestačila valit oči, mladej škrábal úkol a tchýně seděla u něj a koukala na něj. Ptala jsem se manžela co to znamená a dozvěděla se, že to dělala i jemu. Moji máti by něco takového nikdy nenapadlo, taky na to neměla čas, chodila z práce v 7 večer, a taky jsme se všichni naučili číst a psát. Tudíž jsem model, kdy se sedí nad dítětem, které dělá úkoly viděla poprvé až tam. :-)
Holčička je teď ve třetí třídě a drápe ještě trochu hůř než kluk (což odporuje všem zkušenostem o klucích lajdácích a úpravných holčičkách a záhy to pohřbilo mé naděje, kterými jsem se před její první třídou kochala), ale úkoly dělá sama, maximálně jí pomůžu vysvětlit zadání, kterému neporozumí a podepisuju je většinou bez velké kontroly, maximálně řeknu - přečti si to po sobě. Myslím, že podpis pod úkol je doklad, že dítě psalo úkol doma a ne že ho má dobře.