Ve dvojím vydání

S úsměvem jsem si přečetla článek;-)))) a zavzpomínala na dobu, kdy byli kluci v první třídě. Z práce jsem chodila nakoupit, domů přišla v půl páté. Rychle uklidit, udělat večeři a po večeři na úkoly. Se dvěma prvňákama to teda byla práce!!! Domácí úkoly se nám protáhly i na dvě hodiny. Pamatuji si na jednu z prvních úloh, kdy měli namalovat do písanky kytičky jedním tahem. Pořád malovali okvětní lístky obráceně než měli, navíc jeden z nich je levák, takže jsem se nejdřív musela naučit psát levou, abych mu mohla předvést,jak to má namalovat;-))) Tenkrát jsme skončili snad v devět večer!!!
Pro uklidnění maminek-moje dítka nebyla s domácími úkoly NIKDY!!! samostatná,každý den je musím do domácích úkolů honit.Přednější je vždycky házená, fotbal nebo kolo.
Škola je nikdy nebavila, pořád se ptali, jak dlouho tam budou muset chodit a tak;-)))) Jen teď v sedmé třídě k mé hrůze dospěli k názoru, že je jim škola jedno. Tak nevím, co je lepší, jestli když jim škola vadila, nebo ten současný stav;-)
Pro srovnání, moje nej kamarádka má syna o rok mladšího, jedničkáře, ten si udělá úkoly hned, když přijde ze školy, sám, bez upomínání, připraví si tašku na druhý den. To má někdo štěstí!!!