Re: Jako u nás...

Ahoj mamky,
mám doma 10-letého syna s LMD, poruchou pozornosti, hypoaktivitou (opak hyperaktivity), dyslexií a dysortografií. Psaní úkolů je totální horor a asi bych urvala dveře u ledničky, kdybych tam pokaždé měla běžet :-))). Když 1 den chybí ve škole, pošle mu paní učitelka papír se vším, co probrali ve škole za 5 hodin. Synovi to doma trvá od 15 do klidně 21 hodin, než zvládne to, co oni tam za 5x45 minut.A kdyby k tomu měl ještě napsat úkoly a něco se učit nebo číst povinnou četbu, asi by nesměl jít vůbec spát! Máme papír od psycholožky, že nemá psát 5- a 10-minutovky a že má být z písemek známkován jen za to, co opravdu napsal, ne za to, co nestihl. Hrozně se bojí termínů a rychlostních testů. V tu chvíli se zablokuje a není schopen napsat nic, v lepším případě napíše úplné nesmysly, kterým není nikdo schopen přijít na kloub. Mám od paní psycholožky i návod, jak s ním pracovat, bohužel často není KDY. Už jsem uvažovala i nad tím, že bych ho dala do zvláštní školy - ne proto, že je hloupý, má stále nejhorší známku trojku a to ještě před těmi úlevami od psycholožky, ale proto, že by mu to pomohlo co se týče výuky, neprobírá se tam tolik zbytečností....ale nemůžu to udělat, protože tam chodí vesměs naši romští spoluobčané a ačkoliv nejsem rasista, tak mezi ně ho nedám i kdyby měl samé čtyřky! Přitom od kamarádky vím, o čem zvláštní škola je (ona tam učí) a pro spoustu dětí by to bylo skvělé řešení a vynikaly by tam! Ale bohužel...
Takže milé maminky, za dalších 10 let budu buď notorik nebo šílená a východiska asi není :-))).