Re: já jsem nějaká rozpolcená

Xantipo,
ono jde asi o to, jestli ten člověk kromě dětí a rodiny má taky v hlavě něco jinýho. Moje spolužačky se "neodvázaly", protože neměly jak a čím. Ony prostě nic jinýho než starosti s dětma neznaj.
Víš co, mě je fuk, o čem kdo mluví, když má potřebu se vypovídat, ale jsou okamžiky, kdy by taky člověk rád slyšel něco jinýho. Aspoň já ano. A když se potkám s holkou, která má děti, nejspíš část hovoru bude o dětech, konec konců děti jsou součást života, ale v mým případě ne jediná. Rozumíš, já se s takovou holkou na srazu nemůžu bavit o tom, co viděla v kině, na jakým byla koncertě, jaký hraje hry (nehraje žádný), jak se jí líbí nový CD nějaký kapely, kde s kým "zapařila", nemá žádný pikantní historky z mejdanů nebo podobných akcí... ona prostě bude mluvit jen o těch dětech, o manželovi, o tom, jak je všechno drahý, max. ještě tak o práci, kterou já neznám a neumím si jí představit, jak ji buzeruje šéf... nenajdeme krom těch dětí žádnej styčnej bod a mě to přijde málo. Někomu to samozřejmě stačí.