Re: I maminka může být bezradná

Danielo, nemyslim si, že musíš. Spíš, že si nemůžeš pomoct :-) Když nepoužiješ výhrůžku, nebudeš ji muset plnit :-)

Jinak když mě kouslo mimino při kojení, tak jsem instinktivně zařvala tak, že se pustilo leknutím :-)
Ale jinak to mám podobně - třeba když ke mně batole přilezlo zezadu a kouslo mě, ohnala jsem se dřív, než jsem si to stihla přebrat - prostě reflex - asi bych praštilo kohokoli, kdo by tam byl... A pak mám ještě jednu situaci, kdy mi občas může vyletět ruka - např. když půjdu po silnici a děti odmítnout jít po kraji a vyběhnou mi před auto - prostě když se vyděsim, protože jde o život. Jedna psycholožka, o které tu byla kdysi řeč v diskusi o neplácání to vysvětluje tím, že už v pravěku bylo tělo zařízený tak, že když se objeví nebezpečí, stoupne člověku adrenalin a to napětí mu zajistí větší fyzický výkon při útěku (třeba před nebezpečnym zvířetem). Dneska sice řešíme jiná ohrožení, než taková, u kterých bychom potřebovali utíkat, ale ten adrenalin nám stoupá pořád, takže reagujeme jinou fyzickou aktivitou (hozením talíře, bouchnutím do stolu, plácnutím dítěte apod.)

Mně tohle připadá pochopitelný, i když většinou i tohle řešim jinak :-) Rozhodně bych za to nikomu nenadávala, ono z toho i batole pozná, že se maminka vyděsila a že to asi teda bylo vážný. Ale co rozhodně neuznávám je "výchovné plácnutí". Prostě plácnutí s chladnou hlavou coby "výchovná metoda" :-(