Re: Monty,
Jasně, měla jsem tam vložit slovo "možná". Tam by došlo na lámání chleba. Ovšem na druhou stranu když to vezmu kolem dokola, může to být i trochu jinak. Zase použiju příklad svý švagrový se čtyřmi dětmi (už jsem je tu dlouho nezmínila:-))). Pro svý děti dělala vždycky všechno možný. S manželem udělali bezva dětskej ráj - koberec s motivem ZOO, stolek a židličky ze starších zásob omalovali do barvy a zpestřili tu a tam nějakou kytkou, podobně ozdobili psací stůl ze starších zásob. Manžel udělal dvě patrové postýlky s domečkem pod nimi, provazový žebřík, klouzačku, švagruša omalovávala zase do barvy a vzoru, šila povlaky na skákací molitany i kapsáře nad postele, jako zábradlí a zároveň místo pro instalaci dětské tvorby navázali mezi postelemi a stropem síť ze silných provazů. S dětmi vždy hodně cestovali, ona sama i o víkendech a dovolených celá rodina. Pravidelně chodí plavat, bruslit a lyžovat, v létě jezdí k moři kvůli tomu, že je tam krásně teplá voda a děti mohou být v bazéncíh naložené od rána až do večera. Slízají kopce, jezdí na kole, chodí do divadel. Jsou věřící a v rámci setkávání s dalšími věřícími různě spolupracují - od vzájemné výpomoci při hlídání či vodění do MŠ přes oslavy na zahradách až k vzájemnému zvaní se na chalupy a organizování různých zábavných akcí dětem. Děti odmalička chodí do nejrůznějších kroužků, počínaje nějakými batolecími Motýlky, přes flétničku, tanečky, zpěv a výtvarku až po klukovský fotbal. Dovedete si jistě představit ten zápřah při více jak jednom dítěti. Kromě toho pochopitelně vaří, peče, uklízí, pere, žehlí atd. - žádnou chůvu ani pomocnici v domácnosti nikdy neměli (jen občas přijde pomoci babička, třeba jednou za dva roky umyje okna apod. - bydlí od sebe 200 km, takže to rozhodně není nikterak často). --- Dokud měli tři děti, organizovali třeba dovolenou na společné chaloupce tím stylem, že se šlo na krátkou procházku před obědem (třeba k řece), a odpoledne se jelo na výlet, a večer ještě děti řádily na písku anebo se hrály stolní či karetní hry. Ty procházky či výlety ale byly zpravidla ještě něčím opentlované - velkými cíli jako např. koupáním v řece, či menšími cíli jako třeba poznávacími soutěžemi, stopováním s nalezením pokladu v závěru, anebo jinými hrami. Když jsme u nich bývávali na Silvestra, vymysleli zpravidla nějakou zvláštní hru, třeba imitovali Milionáře, i s tím, že nejstarší dcera dostala za úkol večer (v noci) volat některému z příbuzných a napodobit druhdy moderujícího V. Čecha (pochopitelně švagruša u takových her vymýšlela otázky, úkoly, zkrátka organizovala do nejmenších podrobností). Kromě toho samozřejmě s dětmi dělala "přípravičky" do školičky, atd. atd. No. Se čtvrtým dítětem už to tolik nezvládá. Už zpohodlněla, už je ráda, když třeba při hraní společenské hry se svými dětmi čte klasiky, už nechá dopoledne děti "jen tak" řádit na písku, a na výlet se jede až odpoledne, už nechystá takové soutěže a spíš nechává zábavě dětí volný průběh (no u těch starších je to jasné, jedna osmanda a druhá v prváku osmiletýho gymplu). Že řeší své zájmy víc než dřív? No tak u této mladé dámy bych to spíš viděla jako únavu, opotřebení, ne-li přímo projev stárnutí...
M.
Odpovědět