I já...

Také já jsem zažila poporodní depresi ( i když - deprese se objevuje bez vnějších příčin- a ty já vlastně měla - komplikace v těhu, při porodu i po porodu, laktace se nerozebíhala a přitom jsem si nasugerovala, že .. skoro každá žena dokáže kojit, když chce... já chtěla, ale nic....), stihlo mě to již třetí den po porodu ( hormonální změny...). Ale proč o tom píšu, zarazilo mě, jak nijaká byla pomoc v porodnici, to jsem rodila v zde na rodině dost vyhlášené porodnici. Již od třetího dne jsem se v podstatě nemohla ovládnout a neustále jsem brečela. Rady, kterých se mi dostalo a zacházení bylo dost zvláštní, v podstatě, ať nejsem hysterická a že si za to mohu sama, když se uklidním, bude vše ok ( abych nekřivdila všem, sestřičky byly v podstatě vstřícné, ale jedna paní dr. dost na mě alergická , podařilo se mi nepříjemné zážitky s ní tak vytěsnit, že si nemůžu vzpomenout na jméno....jak krásné!)Já se považuju za dost klidného člověka, sama jsem psychologii vystudovala, ale najednou jsem byla v situaci, kdy jsem si sama pomoci nemohla a nebyla jsem vlastně ani schopná o pomoc požádat. Pomohla mi matka, která se mnou dvě noci v porodnici strávila, a manžel. Bohužel na pobyt v porodnici nemám proto moc dobré vzpomínky, na to pohrdání nemůžu zapomenout. Samozřejmě, že jsem pak všechno v podstatě zvládna, a nepovažuju se za špatnou matku. Jen mě pořád zaráží, jak snadno jsem narazila.