nervy jsou kruté

Já jsem asi nezažila depresi po porodu, ale po pěti letech na MD se dvěma dětmi jsem kromě trvalé stísněnosti a častého pláče, začala prožívat velmi nepříjemné fyzické stavy. Třeba jsem nebyla schopna cestovat vlakem či autobusem, koupit si něco v obchodě, sejít se s přáteli. Vždycky mě popadly křeče v břiše, něco jako silná tréma. Později se přidaly pocity ohrožení životních funkcí, myslela jsem, že nemůžu dýchat, bála jsem se být sama. Nedovedla jsem si představit, jak se zařadím mezi lidi, jak půjdu do práce. Rozuzlení mého příběhu bylo náhlé a tehdy se mi zdálo kruté. Totiž ocitla jsem se v situaci, kdy můj muž byl vážně zraněn, já jsem zůstala na všechno sama a bez prostředků. Zpočátku jsem jenom lapala po dechu, ale po půl roce jsem byla jako ryba ve vodě, úplně jiný člověk. Od té doby se mi to sice párkrát slabě vrátilo(je to 7 let), ale už to je dobrý. Pomohl mi osud a já bych opatrně doporučila, co nejvíc práce a úkolů, zkrátka se co nejvíc zaměstnat.