Re: nervy jsou kruté

Taky máme depresi v rodině. Máma bere antidepresíva, švára si vzal život. Antidepresíva bral a proto já jim nevěřím. Ta dávka byla pravděpodobně podceněná řeknete mi. To je možný. Já to vidím tak, že mu to spustila přítomnost u ségřinýho docela těžkýho porodu, kam ho nahnaly sestřičky v porodnici. On tam totiž vpodstatě nechtěl. V té době přestal hrát fotbal - míval před tím trénink a zápasy několikrát do týdne. Myslím, že se doporučuje fyzická aktivita alespoň půl hodiny denně. Někdo už to tu psal. Najít si hlídání a něco pro sebe v té době dělat, pravidelně.
Mám pocit, že poporodní blues mě potkalo taky. Po prvním porodu to bylo horší. Sama v cizí zemi, známí, které jsem tu měla většinou přes den pracovali, stejně jako manžel. Měli jsme trochu finanční problémy, tak jsem se neodvažovala zapsat na jakýkoliv kurz. Navíc cesty do ČR vůbec neusnadňovaly mojí aklimatizaci tady. Když jsem byla tam, chtěla jsem být tady a naopak. Navíc tady se většina matek vrací do práce nejpozději půl roku po porodu. O to víc jsem byla sama.
Zvedla jsem hlavu asi rok po porodu. Syn v té době ještě v noci pořádně nespal. Zavedla jsem konečně pravidelné kojení(předtím jsem kojila kdykoliv, kdekoliv), začala chodit jednou týdně na němčinu a zapsala se na kurzy osobního vývoje. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že jsem zase těhu. Radost se mísila s obavami, aby se podobná situace neopakovala a strachem z ještě většího osamocení - přeci jen jedno dítě vám občas kamarádi pohlídají, ale dvě?
Nakonec se to přeci jen opakovalo, ale mnohem, mnohem slaběji. Možná to souvisí i s roční dobou porodu (ne září, kdy je pak následující měsíce šedivo a tady bez sněhu, ale květen). Syna jsem dala na dvě dopoledne do školčičky, zapsala se na kurzy plavání pro těhotné, masáže miminek a cvičení maminek s dětmi. Pokračuju v té němčině, chodím s dětmi jendou týně na plavání. A i když jsem se vždy už týden předem klepala, kam dám synka hlídat a většinou pak musel kamarády obtelefonovávat manžel, donutilo mě to nebýt doma sama se sebou. Mám teď pár známých a kamarádek a hned je na světě líp.
Už se těším, až v budu moct na jaře zase vytáhnout kolo. I když nevím, jak to s dvěma malýma dětma budu provádět :-)