Re: Taky to znám - laktační psychoza

Moc dobře znám tyhle pocity po porodu. Po prvním porodu mě rodina nakonec musela odvézt na psychiatrii , a to už šestý den po porodu. Šly na mě deprese a měla jsem sluchové halucinace - pořád jsem slyšela brekot dítěte, ačkoliv malý nebrečel a ležel vedle mě. Začala jsem se taky chovat neobvykle, byla jsem například sprostá na mamku. Šly ze mě ven všechny nevyřešené problémy, které mi do té doby ležely v hlavě.
Na psychiatrii mě lékaři taky zavřeli do klece, ačkoliv jsem chtěla být jen s miminkem a s rodinou.Bylo to hrozné. Začala jsem jim tam řvát, že chci pryč, ale nic nepomohlo. Nikdo si mě nevšímal, jen mi píchli uklidňující injekci.Můj stav se začal ale den ode dne lepšit a to hlavně díky tomu, že tam se mnou byl manžel od rána do večera. Díky němu jsem začala polykat léky.
Mléko jsem taky musela odstříkávat, ale mohla jsem to dělat na sesterně v malé místnůstce.Prsa mi taky sestry stahovaly. Zpočátku jsem to nechtěla, jelikož jsem byla pořád přesvědčená, že mě pustí domů a já budu dál kojit.
U mě to všechno mělo velmi rychlý průběh. Na psychiatrii jsem byla "pouze" devět dní. Léky jsem pak brala ještě rok.
Přes všechny tyto problémy jsme ale chtěli další dítě.Po dvou letech se nám narodila holčička.Zůstali jsme ale raději v kontaktu s psychiatrem. Dva týdny jsem v pohodě kojila, ale v noci jsem skoro nespala, pořád jsem malou fotila nebo jsem se dívala na televizi nebo jsem jedla. Naspala jsem za noc tak 5 hodin. Manžel už to nemohl vydržet(pořád mě hlídal po prvních zkušenostech)a jelikož jsem se zase chovala jinak než obvykle a on už to na mně poznal, odvezl mě jedno ráno na psychiatrii. Zase si mě tam nechali, tentokrát byla mojí nemocí mánie. Projevuje se nadměrnou energií. Je to ale stokrát lepší než deprese nebo laktační psychóza, alespoň já jsem to tak cítila.Už mě nemuseli zavírat a já jsem si to tam docela "užívala", i když bez dětí. Manžel tam byl za mnou zase každý den a po týdnu jsem byla opět propuštěná. Neříkám, že pokaždé na 100% vyléčená, ale hlavně doma s dětmi a rodinou.Léky, i když minimální množství beru ještě teď - už rok, ale dlouho je brát nebudu.
Rozumím dobře tomu, že vy jste to zažila také po prvním porodu, že máte jedno dítě?
Plánujete ještě další?

Hodně štěstí a pevné nervy Vám přeje Jana