Re: psychoterapie

Milá Lído,

jsem hrozně moc ráda, že jsi napsala, fakt hrozně moc ti děkuji.

Nevím totiž, co mám dělat. Jestli to risknout a mít miminko a doufat, že to nějak zvládnu a ustojim, nebo popř. s práškama "přežiju" a miminku tím neublížím, nebo čekat až budu úplně zdravá a až se budu cítit furt dobře (otázkou je, jestli to někdy nastane) (hlavně je mi už 35 a biologické hodiny mě trochu tlačí se už konečně rozhodnout).

Co tvé dcery,jsou zdravé v tomto směru? Já na mé dceři pozoruji, že je také uzkostlivá a bojácná. Ale musím říci, že je to mnohem lepší, začaly jsme totiž navštěvovat homeopata a je to mnohem lepší jak u mě tak u ní. Já neměla až takové stavy - myšlenky jako ty, seš statečná, žes to za totáče takhle zvládla, asi to nebylo lehké a lidi jsou a byly bohužel povrchní stvoření. Přes léčbu však to u nás ještě není 100 procentní. A hlavně když už si myslím, že jsem zdravá a že do toho půjdeme, že mě ta mrcha nechává na pokoji, tak se mi něco vrátí a jsem v tom znovu na pár dní, a to mě okamžitě odradí, vezme sílu a motivaci. Musím říct, že mám také bezvadného manžela /občas je taky na zabití, ale myslím že já také nejsem bezchybná... a kdyby ano, to by byla pořádná nuda že?(I když mu stále tvrdím, že lepší sehnat nemohl :-),,, a to je také pravda)/.
Milá Lído, budu upřímně ráda, když se mi ozveš.
Přeji Ti, aby ses měla dobře a aby tě ta mrcha (jak já nazývám depku) nechala už navždy na pokoji !!!!! Ahoj Linda