znám to až moc dobře

Co tady popisujete znám moc dobře.
Po prvním porodu jsem po 2 měsících skončila na psychiatrii.Vůbec jsem nespala,měla pořád myšlenky a neustále jsem si vytvářela problémy.Prosila jsem celou rodinu včetně manžela at mi už konečně pomůžou,tak jsme se obrátili na psychiatra a a pak jsem dobrovolně nastoupila na léčení.O synka se staral manžel a celá rodina a já jsem se po měsíci vrátila usměvavá a štastná.
Než jsem se odhodlala ke druhému dítěti- trvalo to celých 8 let,ale chtěla jsem si být jista,že vše zvládnu bez léků.Po otěhotnění jsem se ve čtvrtém měsíci dozvědělě,že čekám opět chlapečka a už to tu bylo znovu/moc jsem toužila po holčičce/,
opět pláč,nespavost,nervozita.Znova jsem dobrovolně nastoupila léčení.Měla jsem velký strach,že léky které užívám mohou mimi poškodit,ale věřila jsem lékařům,tak jsem zdárně donosila synka a po porodu bylo vše v pohodě,chalpeček je zdravý a jsem moc ráda,že ho máme!!! léky užívám doted sice v malé dávce,ale bojím se až je vysadím.Nechci nic už takového prožívat,protože vím ,že se deprese vracejípo prožitém stresu.Měl abych se učit nějaké sebeovládání,ale jak?Chodím k psycholožce a co ještě mohu pro sebe udělat,abych byla pořád zdravou a šťastnou maminkou?