benzínek

Teda já se smála, až mi tekly slzy
:-)))

Mně se stalo toto:teda nejdřív musím podotknout, že taky řídím už víc než deset let a v dětství jsem byla blondýna, ale teď už jen pomocí zesvětlujících procedur. V autě jsem měla už málo benzínu, ale nějak jsem si spočítala, že bych to měla zvládnout dojet k našim, no nedojela jsem a auto zastavilo snad na tom nejnevhodnějším místě. Stála jsem na červenou, jako první v odbočovacím pruhu doleva, tedy v pruhu uprostřed. Vzadu seděla moje malá dvojčata. Ani se mi nechtělo vystoupit, protože mi bylo jasný, že nezbývá než auto odtlačit na příhodnější místo, čapnout kanystr a jít...parkoviště bylo asi jen 50 m odtud, ale bohužel do mírného kopečka. Jenže za mnou stál kamion a houkal a houkal. Tak jsem vystoupila a pokoušela se auto tlačit, ale sama jsem to nezvládla. Auta jezdila kolem mě, občas si někdo houknul a pomohl mi až pán, který tlačil invalidní vozík se svou maminkou. Zavolal na mě, že až jí zaparkuje, přijde mi pomoct.
Čapla jsem kanystr a moje dvě řvoucí děti a putovala na benzínku. Od té doby, jakmile kontrolka jen blikne, musím natankovat, protože kluci mi okamžitě připomínají, jak jsem tenkrát taky myslela a jak to dopadlo.