Jak jsem si půjčila auto od tchýně

Máme doma 2 vozy a nedávno jsme musela dát své auto do servisu a půjčila jsem si auto od tchýně. První zížitek mně čekal u benzinky, Jestli to mají natočené, tak si to určitě pouští dodnes :-) Nikdy jsem nejezdila jiným autem než svou Felicií a tak mně nenapadlo se informovat na celou řadu věcí. Jak naschvál jsme musela natankovat. Najela jsem ke stojanu, vystoupila a koukám jako blázen, kde že je otvor na nádrž?! Oběhla jsem celé auto pro jistotu kolem dokola až jsem objěvila dvířka na druhé straně. To jsem ale zjistila, že stojím dost daleko od stojanu a že by mi hadice nemusela dosáhnout. NIkdo za mnou nestál, tak jsem vyouvala a zajela ke stojanu z druhé strany. Vítězoslavně vystoupila, ale ejhle, nádrž nešla otevřít, Chvíli jsme se jí snažila otevřít klíčkem do zapalování, až jsem odřela lak okolo, ale nic. Za mnou v tu chvíli zaparkovalo auto s partou mladíků, kteří se museli ohromně bavit. SEdla jsem tedy zpět do auta a honem volala manželovi, že mi nejde otevřít nádrž. naštěstí to zvednul a poradil mi, že je vedle předního sedadla knoflík. Bohužel mi neřekl, že slouží i na otvírání zadních dveří, což se mi samozřejmě jak naschvál podařilo místo otevření nádrže. Takže jsem znova vystoupila, vzala jistě za dvířka nádržem úspěšně si utrhla umělý nehet a zase nic. Místo toho koukám, že jsou nějak nedovřené zadní dveře a tak jsem je zabouchla aniž by mi došlo, že jsem si je tím knoflíkem otevřela. Opět jsem sedla do auta a volám manželovi, že mi to nejde. Až když se zeptal, jetsli jsem neotevřela zadní dveře, mi to došlo. Druhým pokusem jsem nádrž otevřela. Zevnitř dvířek samolepka DIESEL a já samozřejmě stála u stojanu na benzín. No to už jsem se musela smát sama sobě. Mladíky jsem musela požádat, jestli by necouvli, že stojím u špatného stojanu, což bylo oceněno hurónským smíchěm. Přejela jsem tedy ke správnému stojanu a v tom stresu si zase otevřela zadní dveře místo nádrže. Takže jsem se musela opět vrátit a zmáčknout správně knoflík ( to už jsem byla rudá studem). Vložím pistoli s rozhodnutím, že natankuju za 500, ale jak svítilo slunko a já byla nervózní, natankovala jsem jen za 50,- Kč a ještě si říkám, jak jim to rychle tankuje. U kasy stál pobavený prodavač z mého počínání a já mu suverénně hlásím, že budu platit kartou. Až ve chvíli, kdy nacvakal cenu 50,- Kč, nevěřícně jsem koukala, jestli se nespletl a chtěla ho opravit. No to už jsme oba řvali smíchy. Tak jsem šla ještě dotankovat a znova zaplatit a sešla se u kasy s onou partou mladíků, kteří stáli před tím za mnou. Jejich jadrné poznámky o blondýnkách se nedaly přeslechnout :-)
Při odjezdu jsem si byla jistá jen tím, že na téhle benzíně už mně nikdy nikdo neuvidí. Co čert nechtěl, mne po cestě zastihl déšť. Podařilo se mi úspěšně zapnout dálková světla, zadní stěrač, ostřikování, ale ne a ne přední stěrače. Musela jsem zastavit u krajnice a opět volám manželovi, kde že se sakra ty stěrače zapínají. Když jsem na něj vychrlila svůj zážitek z benzínky, řval smíchy. Přijela jsem do firmy, zaparkuji a cca za hodinu nás ruší z porady sekretářka, čí že je ten Nissan před vchodem a nidko se neozval. Tak řekla SPZ-ku a zase nikdo. Až když řekla, to malý červený autíčko, tak mi to seplo, že mislý asi to auto, kterým jsem přijela a kterému říká tchýně Mikra. Takže řvali ve firmě smíchy všichni včetně ředitele. No prostě jsem měla svůj den. Slíbila jsem všem, že se nenechám obarvit a zůstanu dál na blond.