Libiku, Madelaine, a spolek,

Libiku, ale proc feministka by mela byt nutne nepohode? Ja s tou staromodni galanterii nemam problemy. Obcas zaspasuji, a take otevrim dvere pro chlapa nebo nabidnu si mu pomoct s kufrikem. Proslo to vzdy jako dobry vtip. Ale dobry vtip se nesmi casto opakovat, tak ted uz na to kaslu. Beru to jako bezvyznamne kulturne naucene chovani (a ne jako projev ohleduplnosti k slabsimu pohlavi coz byl puvodne jeho vyznamem).

Ceske feministky dost casto pouzivaji argumenty, ze kopirovat angloamericke, ci jakekoliv jine zapadni vzory neni mozny ani smysluplny pro spolecnost, ve ktere emancipace zen probehla za naprosto jinych podminek. Je pochopitelne, ze muzou mit jine symbolicke projevy nezavislosti a rovnopravnosti. Take bych brala argument Ivule, ze jiste projevy anglosaske asertivity byly by odsouzene v ceske spolecnosti jako irelevantni nezavisle od pohlavi. Ale dala bych i zapravdu Madelaine, ze v nekterych pripadech Cesky ke svemu spolecenskemu znevyhodneni prispivaji tim, jak se chovaji a mluvi. Treba dost casto jsem si setkala s verejnym prohlasovanim, ze rodinu uprednostnuji nad karjerou, coz chlap, feministka ani rozumna zena, ktera dba o svoji pracovni reputaci by nerekli, a to i presto, ze si to mysli a taktez jednaji, a tu karjeru take delaji prece pro rodinu a nejen pro sebe. Tak nevim, jestli to je jen dobre, ze Cesky jsou jine nez zapadni zeny (mysleno feministky?), jak to tvrdi Daniela, (co by bylo absolutnim kriteriem toho, co je dobre v tomhle pripade???), obcas se mi zda, ze sami sebe znevyhodnuji, kdyz se honi za marnou a malo cenenou snahou zazarit jako „roztomile zeny a dokonale matky“. Zkratka, jako valna vetsina zen vsude na svete.

Sexisticke vtipy nemam rada, stejne jako Madelaine. Jenze tahle historka je zmekcena tim, ze je to prevypraveni historky od zeny, ktera ze sveho vypadku udelala legraci, a s jeji svolenim a to je i pro mne sympaticky. A musim se priznat, ze nedavno take zklouzla jsem k sexistickym dumanim a k otazce, jestli moje prirozene blondate vlasy nejsou prece napojeni primo na mozek. Odjizdela jsem vecer na kole z pracoviste. Vzala jsem si to kolo po vetsi prestavce ale stejne neni pochopitelne proc najednou jsem zjistila, ze nevim jak mam zapnout dynamo svetla. Jasne, delala jsem to tisice krat, ale najednou absolutni okno. Ve dvorku byla tma, z nejakych bludnych pohnutek zkousela jsem pohmatem najit ten kontakt na prednim kole. Navic zacala jsem si bat, ze skupinka kolegu a studentu, ktera kourila na dvorku a s kterou jsem si uz pred dobrou chvili rozloucila, zacnou se ptat, co se mi stalo, ze tak dlouho ocuchavam to svoje predni kolo. Jako historka se to snadne vypravi, ale zkuste rict studentum, ze neumim rozsvitit svetla na kole. Se snahou zachranit dustojnost, vyplizila jsem po tme za roh, a tam chodnikem jsem si dostala do osvetleneho namnesti, kde jsem prisla na to, co a jak, a reprodukovala jsem ten automatizovany pohyb nohou:-))). Pro manzele to samosrejme byla zabavna historka, ale rano pobavil on zase mne. Neni to zadny muz, ktery se neorientuje v kuchyni. Vyzna se v potravinach, vari vynikajici, a poradi si se slozitymi pokrmy. Ale zjistil rano chudak, ze se nam pokazila konvice na vodu. Je zavisly na kafe, tak najednou prisel ke mne cely bledy a uz v kabatu, ze pry nepojede bez snidane na vylet, jak jsme to planovali, a ze jde zhanet novou konvici. Jeho zoufalost jeste prohloubil muj smich (cynicky, jak se mu zdalo). Vazne ho nenapadlo, ze voda se da ohrat i v hrnci na sporaku. Tehdy poprve mne napadlo, ze na sexistickych vtipach neco bude – i presto, ze jsme zbehly v nekterych cinnostech, asi nase dovednosti v jistych sferach byvaji trochu povrchnejsi a v okamziku tremy asi vetsi procento zen tezko vybavi si mechanicke predstavy o strojich a vetsi procento muzu stezi najde prakticke nahradni reseni v domacnosti. Tak ted davam sexistickym vtipum zeleno, ale zalezi mi na tom, kdo (muz ci zena) je vypravi.