Radši naftu, miláčku, aneb můj muž je taky blondýnka

Můj muž má služební auto s dieslovým motorem asi čtyři roky. Zhruba před dvěma lety z nepochopitelného důvodu natankoval benzín (plnou). Takže následovala nějaká složitá procedura vypouštění, čištění (kdoví čeho) atd. Za týden se mu povedlo to samé (to už se zarazil po pár litrech). Pak byl chvíli pokoj, jednoho dne mi volá z Olomouce, strašně se směje a povídá: "Já jsem fakt blondýnka. Tankoval jsem u jednoho hypermarketu, kde se rovnou jezdí k pokladnám, natankuju, nasednu, dojedu k pokladně, nahlásím číslo stojanu. Paní na pokladně se podívá na monitor, udiveně vytáhne obočí a povídá - vy ještě tankujete? No, povedlo se mi odjet s pistolí v nádrži."

Jinak to, co popisuje pan Nágl, znám důvěrně - mimo jízdy v autě mám velký problém určit, k čemu je který pedál nebo čudlík. To mě příliš netrápí, trápí mě moje neschopnost podélně zaparkovat na místě menším než je velikost autobusu (po patnácti letech celkem intenzivního řízení). Tuhle jsem ale slyšela vědecké zdůvodnění tohoto problému (který trápí většinu žen). Je to způsobeno tím, že ženy mají velmi špatný odhad vzdálenosti. A ten je způsoben tím, že jim většina chlapů tvrdí,
že tohle : xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx je 20 cm.