Re: Libiku, Madelaine, a spolek,

A to ti připadá normální?
"Jde o takovou spolecenskou domluvu, ze se chova podle stejneho kulturniho modelu, jako by pohlavni, rasove ci jakekoliv jine rozdily neexistovaly. Proste lidi prestavaji skutecne vsimat se toho, ceho vsimat se neni slusny, myslim, ze to funguje."
Podle tebe je normální a slušný, že budeme dělat, že rasové, pohlavní, či jakékoliv jiné rozdíly neexistují. Ale oni existují a díky bohu za ně. Proč bychom se měli tvářit, že jsme všichni stejní, když nejsme? Mně to připadá pokrytecký (možná proto, že nejsem vychovaná v Americe, ale v Čechách). Měla jsem možnost procestovat hodně míst a nikde kromě Severní Ameriky jsem se nesetkala s tímto potíráním faktu, že existuje žena a muž. Možná je to jen můj subjektivní dojem.
Nepřipadám si nějak ponížená, když mi nějaký chlap pomůže, nebo když se ke mně chová jako k ženě. Naopak mě dokáže naštvat, když se chová, jako kdybych byla chlap. Nedávno jsem při zprávách v televizi nevěřícně kroutila hlavou. Do dveří se vhrnul pan Paroubek, za ním pan Rath a pár dalších pánů a teprve jako poslední vešla (zřejmě) asistentka vláčející v náručí 10ti kilový balík lejster, přes který málem neviděla. Když vešla, tak se nohou pokoušela zavřít, zatímco pánové (bez jakékoliv zátěže) vesele tlachali. Nikoho z nich nenapadlo jí pomoct, natož jí pustit do dveří jako první. Slušné chování (a slušné chování mužů vůči ženám) považuji za základní normu slušnosti a ne za projev nějakého ponížení.