Re: Ivule, Pavlo a Libiku.

Omlouvam se, to jsem nechtela dat dvakrat. A take jsem popremyslela, jak se tvarim, kdyz provedu nejakou blbost. Myslim ze nejak specialne se netvarim, vypadam presne tak, jak to je: jako blondyna, ktera provedla blbost. Jestli je za co, tak se omluvim (prece i ted omlouvam se), jestli je s kim a z ceho, tak si ze sebe zasmeji. A to je ta situace, kdyz z blbosti blondyn smat se smi: kdyz existuje konkretni blbost a i pro blondynu to je legrace a je to pro jeji prospech, jestli si z toho udela legraci. Neni to uplne totez, ale tak trochu podobny vtipum o holokaustu. Jestli ten vtip vypravi jeho obet, a je skutecna situace, o ktere ten clovek umi vypravet s humorem, tak je v tom vtipu skryta sila, lidska dustojnost a sebevedomi. Ale hospodske vtipy o holokaustu nejsou ani vkusne ani neskodne. Taktez jako vtipy sexisticke.