Re: Libiku, Madelaine, a spolek,

Ivule, ja jsem to par radku vyse psala, a zopakuji jeste jednou, ze naprosto beru, ze to jsou neskodne kulturni rozdily, a asi jde v nich hlavne o symbolicke vyjadreni neceho, co pro Cesku muze byt naprosto irelevantni a ja to nemam problem akceptovat. Ale tou kulturou angloamerickych universit kdysi byla jsem silne ovlivnena, a myslim, ze muzu vysvetlit, proc haraseni a diskriminace se hazi do jednoho pytle s podrzenim dveri. Jde o takovou spolecenskou domluvu, ze se chova podle stejneho kulturniho modelu, jako by pohlavni, rasove ci jakekoliv jine rozdily neexistovaly. Proste lidi prestavaji skutecne vsimat se toho, ceho vsimat se neni slusny, myslim, ze to funguje. Samozrejme mi nevadi, ze kolegove se mi vrhne na pomoc, kdyz presouvam stul v kancelari - to by pomohly i chlapovi, ze jo. A take nevadi ze manzel nese ten nejvetsi kufr kdyz cestujeme, ani jine pozornosti - vzdyt nejde o situaci pracovni, a jinakost nasich genderovych roli je v teto situaci naprosto relevantni. Ze mam mensi silu ve svalech rukou, to klidne priznavam, ale pro mne je prijemnejsi ty spolecensky trendy, kteri mi pomahaji tento fakt ignorovat (bezbarjerove pristupy k nadrazim a k dopravnim prostredkum a take dobre namazane dvere), nez ty, co mne odkazuje na pomoc gentlemenu. Gentlemeni vlastne by mohli mi ten kufrik ukrast, ze jo, a co ja pak slaba zenska s detskem budu je honit po celym nadrazi:-))) (Tim ale nechci vyjadrit pohrdani prazskemu metru, je docela moderni, znam o hodne horsi, jen ty schody u nadrazi mne zarazi).